Zapsal pan Jindřich Rácek r. 2017
Duchovní péče o své obyvatele se stala nedílnou součástí činností státu, nejprve moravského, následovně českého od ranných historických počátků, tj. od přijetí křesťanství. I když tato péče se musela rozvíjet z počátků určitě skrovných a přitom se potýkat s dlouho se bránícími zbytky pohanství, takže byla velice vzdálena středověké, natož novodobě pastoraci, rozvíjela se pilně a rychle. První síť kostelů a kněží vznikala působením cyrilometodějské misie. V posledních stoletích jsou postupně objevovány základy dalších a dalších církevních staveb, a to nejen v nejznámějších centrech Mikulčice, staroměstská aglomerace a Pohansko, ale i v dalších střediscích, majících tuto úlohu pro historiky dosti nečekanou (Olomouc, Přerov). Vedle toho existuje silná skupina tradic o cyrilometodějském založení stávající kostelů, kterou nelze v jednotlivých případech doložit nálezy. Část z nich však leží na cestách ze střední Moravy do Čech, kudy sv. Metoděj procházel na Budeč, k dalším se může vztahovat zmínka o tom, jak jezdil po Moravě a světil kostely. Pro úvahy o hustotě a rozmístění kostelů z tohoto důvodu nelze s určitostí použít. Je však jisté, že pokud již v této době nějaké osídlení v oblasti Jamného existovalo, jeho obyvatelé by byli odkázáni na vzdálenější duchovní správu. A o této v blízkosti nemáme žádné znalosti. Název kopce Crhová nad Lomnicí sice může odkazovat na sv. Cyrila, kterého si staří Čechové (i Moravané) počeštili na Crhu, toto jméno však bylo ve středověku dosti běžné a tím pádem náznak velkomoravských tradic je v případě tohoto kopce dosti slabý. Ani jej nepodporuje místní tradice.
Rovněž ze středověku alespoň prozatím nemáme dosti zpráv o farní příslušnosti. Dá se předpokládat, že nejspíše byl Hájek přifařen k tišnovskému kostelu sv. Václava.
I duchovní správa nezůstala neovlivněna neblahými válečnými událostmi, na které je moravská minulost bohatá. Zvláště husitské tažení, pro klášter Porta coeli tak neblahé, se do zdejších dějin výrazně zapsalo. Když opomineme i jiné události, zkázu celé Moravě (jakož značné části Evropy) přinesla třicetiletá válka. Po vylidnění v důsledku válek, epidemií a nuceného exodu části nekatolíků (zpočátku se k němu uchylovali i poddaní, než všem došlo, že zde nezbude dosti lidí na práci a odchod jim byl zakázán – nekatolíky odsud však doloženy nemáme) zbylo nejen málo farníků, ale citelně se nedostávalo kněží i přes pomoc z Polska a z Itálie. Oba dva důvody se sešly v následném zániku far. Jejich síť notně prořídla, a to i přes snahu olomouckého biskupa Karla z Lichtensteina-Castelcornu, kterému se podařilo zvýšit počet far na Moravě na 476, tj. cca o polovinu[i]. Vzdálenosti se pro mnohé farníky (i pro kněze) notně zvětšily a v mnoha z církevního hlediska důležitých událostech (hlavně pro poslední pomazání) vzdálenější farníci byli této svátosti prakticky zbaveni. Rovněž pastorace trpěla, čehož si byl vědom třeba i císař Karel VI. (otec Marie Terezie), postupnou nápravu započala však Marie Terezie až sto let po třicetileté válce.
Z roku 1691 se dochovala děkanská matrika lomnického děkanství, která podává přehled far včetně přifařených obcí a příjmů z nich. Tišnovské faře odváděly obce Jamné (Jamni), Rohozec (Rohozetz) a Bukovice (Bukowitz) žito a oves v hodnotě 40 zlatých, takže při 5 poplatných rolnících v Jamném, 8 v Rohozdci a 3 v Bukovici připadalo každému odvést 2 měřice žita a veškerý oves. Pro jejich chudobu však často faráři tuto povinnost jim promíjeli za adekvátní náhradu ve dřevě.[ii] Hájek v této děkanské kronice zmíněn není ani u Tišnova, ani u některé z okolních far. Bohužel se nedochovaly ani starší tišnovské matriky, ze kterých bychom mohli alespoň rámcově doložit příslušnost Hájku ke sv. Václavu, ke kterému byl přifařen před zřízením lokální kaple v Uníně.
Unín byl již jednou sídlem farnosti. Ta zde je doložena 1371, kdy bratři Domaslav a Přeček z Trmačova prodali se svou tvrzí Trmačovem a dalšími majetky svému bratru Mikulášovi i patronát v Uníně (tehdy psáno Unyn), Petr a Mikuláš z Trmačova pak r. 1407 prodali celé zboží včetně patronátu svému bratrovi Přechovi, který na zboží vzal svého bratra Ondřeje vzal na spolek, roku 1454 zřejmě patřil již Unín alespoň zčásti k lomnickému panství, neb unínský patronát je uveden mezi zbožím, ze kterého Markvart z Lomnice připsal své manželce Markétě z Boskovic jitřní dar[1] 500 kop grošů roku, ale 1481 je patronát fary v Uníně součástí zboží při tehdy již pustém hradu Trmačově, když je Jan Babka ze Senice prodal Markvartovi z Lomnice[iii], r. 1576 zřídíl vyšehorský[2] farář Jan v Uníně 1 dvůr (zřejmě farní), a roku 1601, kdy Karel z Žerotína při prodeji celého lomnického panství Oldřichovi z Kounic prodává 6 osedlých v Uníně včetně farního patronátu[iv]. Je i zmíněna mezi farnostmi v úvodním seznamu výše uvedené děkanské kroniky lomnické z r. 1691, ve vlastním popisu farností je však již kostel sv. apoštolů Petra a Pavla v Uníně[3] uveden jako filiální k lomnické faře. Že se sešlostí věkem zřítil, neměl /již své/ dva zvony, solidní stříbrný kalich s paténou a pozůstalý misál. Patřily k němu dva kusy lesa.
R. 1780 byla zřízena biskupskou konsistoří lokálie (lokální kaple) Unín (tehdy Hunin)[v]. Podřízena byla lomnickému děkanátu. Její správce jakožto lokalista byl podřízen faráři, kterému odevzdával štolu a byl nápomocen při zajišťování jeho nároků (většinou desátků, příp. i dalších požitků) v rámci lokalie. Lokalistovi byl stanoven plat, stačící pouze na velmi skrovné živobytí, zvláště když z něj musel platit učitele v místní škole, zvaného tehdy rektor, kostelníka, příp. varhaníka (často zastával rektor) a v některých případech i další osoby. Jejímu zřízení předcházelo projednávání jejího finančního zajištění, rozhodnutí, které obce budou k ní přifařeny (a vzhledem ke zřízení školy i přiškoleny) a kým bude jako prvním lokálním farářem obsazena. Lomnickému faráři se jevil kostel v Uníně malý, spíše jako kaple oproti kostelu v Rašově, který byl i v lepším stavu. Unínští osadníci žádali před r. 1780 k. k. in Milden Stiftungs Sachen allergnädigsten geselten Hof=Commission[4] o zřízení fary kvůli tomu, že do 1 hod. (dle jiných výkazů; podle nich 1 a čtvrt hodiny) vzdáleného farního kostela se v zimní době /často/ nemohou vůbec dostat a sdělili, že se domluvili se sousedními obcemi, že postaví ke stávajícímu kostelu též faru jako sídlo duchovního správce a školu. Komise si zjevně opatřila zprávy u unínské vrchnosti, která se dochovala v opisu tabulky hospodářského ředitele lomnického panství Johanna Georga (Jana Jiřího) Neümanna z 19. ledna 1780, která pro dotyčnou oblast uvádí pouze tři kostelní budovy: kromě farního kostela v Lomnici se rozepisuje pouze o filiální kapli[5]v Uníně, fundované u vrchnostenských pozemků 81 zlatými, u poddaných 58 zlatými. V pokladně kaple se nacházelo 7 zlatých 23 krejcarů. (třetí – kapli sv. Stanislava, na vysokém (!) kopci půl hodiny od Rašova zmiňuje pouze v poznámce bez dalších údajů pod tabulkou). Podle tabulky by měly uvažované lokální kapli být přifařeny: samotný Unín, příslušející k lomnickému panství a vzdálený lomnické fary 1 a čtvrt hodiny, Rohozec[6] (něm. Rohozetz), příslušející k témuž panství, o čtvrt hodiny mu bližší, přifařený však k Tišnovu, vsi Jamné (Jamnÿ) a Hájek (Hayek), obě čtvrt míle od Unína a obě příslušející k panství tišnovskému, kam jsou též zatím přifařeny, Bukovice (Bukowitz), vzdálená svého lomnického panství půl míle, přifařená však do Tišnova, Hluboké Dvory (tehdy: Hlubokÿ), vzdálené od Unína čtvrt míle, příslušející k panství Černá Hora a k administraturám lomnické a újezdecké (u Černé Hory) a Lubě, patřící rovněž k černohorskému panství a k újezdecké administratuře. Zřízení lokálie dle sdělení moravského gubernia z 30. prosince 1784 žádal i prostřednictví svého probošta Jindřicha Seteleina i (rozpuštěný) žďárský klášter jakožto nástupce kláštera tišnovského, který však dle žádosti guberniální moravskoslezské rady z 22. prosince 1784, podepsané Ludvíkem hrabětem Cavrianim, adresované biskupské konsistoři v Brně, se nemínil ujmout svých patronátních práv a výběr a instalaci lokalisty přenechával konsistoři. Na základě zprávy vrchnostenského úřadu bylo rozhodnuto v Unině kostel vystavět nebo přestavět. R. 1792 byl na místě starého kostela vystavěn nový nákladem patrona kostela, kterým byl Náboženský fond[vi].
K Unínu je Jamné přifařeno dodnes, přesněji řečeno ke spojeným farám lomnické a unínské, které mají webovou stránku http://www.farnostlomnice.cz/, stejně jako ostatní výše uvedené obce kromě Lubě, která byla mimo farní a školní obvod Unína již před r. 1846. V soupisu obročí brněnské diecéze z r. 1806 je však u Unínu ještě uvedena pod názvem Lubowitz.[vii]
V roce 1790 byl lokálním kaplanem v Uníně Jiljí (Aegidius) Jahoda, rodák z moravského Boršova. Bylo mu tehdy 75 let, z toho 48 roků strávil v kněžské službě. Jeho děkanem byl lomnický farář Jan Kašpárek, narozený před 53 roky v Lichnově na Moravě, v kněžské službě strávil 29 let. Jiljí Jahoda zde působil ještě roku 1793, tehdy byl jeho děkanem již doubravnický farář František Sperka, narozený před 83 lety v Kučerově, z nich byl knězem 42 let.
Hlášení do soupisu obročí brněnské diecéze z 1806 sepsal lokální kaplan Vincenc Wessely (Veselý) V Hájku tehdy žilo 54 obyvatel, všichni všichni mluvili česky a byli katolického vyznání[viii].
Farnost byla zřízena z lokální kaple, kterou v roce 1830 spravoval Jan JEDLIČKA, narozený r. 1773 v tehdy uherském Szakolc, dnešní to slovenské Skalici, v kněžské službě od r. 1802. V obvodu unínské kaple tehdy žilo 856 lidí, z nich 847 byli katolíci[ix].
Zjevně v souvislosti s plánovanou stavbou a svěcením základního kamene kaple v tehdejším Bedřichově, podniklo Okresní hejtmanství v Brně šetření morálních a občanských kvalit administrátora uninské farnosti Františka Blattného. Z tišnovské četnické stanice odepsali 6. července 1871, že v žádném případě nemohou proti němu něco vznést, rovněž lomnický děkan Ferdinand Špička (podepsal se jako okresní děkan – Bezirks Dechant!) v odpovědi z téhož dne nenalézá, co by mu vytkl, ba mluví o všeobecné úctě a lásce, jíž se těší u uninských farníků. S odvoláním na tyto posudky i z Okresního hejtmanstvi v Brně odchází posouzení jeho osobě příznivé[x].
Historie farního kostela v Uníně
Archiv: Římskokatolická farnost Lomnice u Tišnova
Unín je stará obec a stojí na místě, kde kdysi bývalo Hradisko. Nejstarší písemná zmínka o Uníně pochází z roku 1349. Původní název obce zněl Ynyn, postupně se však měnil. V roce 1718 to byl Unin, v roce 1720 Hunin a od roku 1924 nese obec název Unín.
Na místě dnešního kostela stávala dříve dřevěná kaple. Kdy byla založena, není známo, ale první písemná zmínka o faře pochází z roku 1371. Tehdy koupil zdejší patronát od svých bratří Domaslava a Přečka Mikuláš z Trmačova, a tudíž zde tou dobou již musela stát. Patronát je souhrn práv (např. dosazovat faráře) a povinností (např. financovat opravy a provoz) správce kostela. V následujících letech jsou známi držitelé patronátního práva, ale kněží nikoli. Ve druhé polovině 16. století byla fara nekatolickou. V letech 1630-1784 byla hunínská dřevěná kaple lomnickou filiálkou a pravidelně sem koňmo jezdíval tamní pan kaplan.
V roce 1784 ji císař Josef II. svým dekretem povýšil na farní kostel. Rovněž zde byl ustanoven stálý kněz, cisterciák ze Žďáru P. Heidenrik Setelein. K farnosti kromě Hunína patřily ještě další obce: Bukovina, Hajánky, Hájek, Hluboká, Jamné a Rohozec. V té době farnost čítala 1427 duší.
Dne 13. listopadu 1789 zničil farní kostel požár. Bylo rozhodnuto postavit nový, zděný. Stavba byla dokončena v poměrně krátké době, a to roku 1792. Tento pozdně barokní chrám byl posléze zasvěcen sv. Petru a Pavlovi. Zprvu se v něm, s výjimkou hlavního oltáře, nenacházela téměř žádná vnitřní výzdoba a vybavení, a tak se všichni správcové kolatury (farního obvodu) spolu s farníky museli po celá desetiletí starat o postupné vybavení kostela. V roce 1873 byly pořízeny boční oltáře.
Roku 1885 se v hunínské farnosti konaly svaté misie, kterých se zúčastnilo 1.500 věřících. V témže roce udělil brněnský biskup František Saleský Bauer 200 biřmovancům v Huníně svátost biřmování.
Z peněžitých darů věřících na vybavení kostela bylo roku 1907 zbudováno první barevné okno za 410 K. Zbývajících pět oken, každé za cenu 550 K, přibylo v roce 1912.
Na severní straně kostela se nacházel starý hřbitov, ten však byl k 31.12.1899 zrušen. Nový hřbitov v majetku církve byl zřízen v roce 1900 ve vzdálenosti 300 m od obce.
V roce 1922 byl zakoupen a 26. 11. posvěcen a ještě týž den vytažen a zavěšen ve věži druhý zvon. Jeho cena byla 1.200 Kč a nesl nápis “Zbudováno od farníků 1922”. V roce 1924 zakoupili manželé Hlaváčkovi z Hunína za 3.650 Kč třetí zvon o váze 115 kg. Téhož roku byla farní obec přejmenována na Unín.
Dne 4. 7. 1929 se nad Unínem přehnala vichřice, která strhla kostelní věž. Ještě v témže roce, a to 28. září, byla za vydatné pomoci farníků opravena a pobita měděným plechem. Náklady dosáhly výše 25.000 Kč. V době druhé světové války byly dva větší zvony staženy (8. 4. 1942) z věže a použity pro válečné účely. Nové zvony byly opět pořízeny až v roce 1991. Zhotovil je mistr zvonař Josef Tkadlec z Halenkova. Posvěceny byly 28. 7. Msgr. Ludvíkem Horkým, prelátem a biskupským vikářem brněnské diecéze.
V roce 1973 zásluhou pana faráře Leopolda Černého započala rozsáhlá oprava fasády kostela, střešní krytiny a půdního prostoru. Tyto práce probíhaly za ztížených podmínek a skončily po 4 letech. Další rekonstrukční práce se týkaly vnitřního vybavení kostela: nová elektroinstalace, položení mramorové dlažby v presbytáři, oprava varhan, přístavba místnosti k sakristii a mnoho dalších věcí se mohlo uskutečnit díky obětavosti farníků.
20. 7. 1985 zemřel P. Leopold Černý, a farnost byla administrována z Drásova, dále z Černé Hory a od roku 2007 z Lomnice u Tišnova.
UCHOVNÍ SPRÁVA V UNÍNĚ
| 1. Setelein Heidenricus | 1784 – 13. 11. 1789 | (zemřel) |
| Farnost spravoval kooperátor lomnický Franciscus Demel. | ||
| 2. Jahoda Egidius | 1. 5. 1790 – 4. 12. 1795 | |
| 3. Veselý Vincenc | 10. 3. 1795 – 14. 12. 1809 | (zemřel) |
| 4. Chloupek František | 1. 4. 1810 – 1820 | |
| 5. Hubáček Josef | 1820 – 1828 | |
| 6. Jedlička Jan | 1828 – 13. 7. 1832 | (zemřel) |
| 7. Král Tomáš | 13. 2. 1833 – 4. 2. 1864 | (zemřel) |
| 8. Škarda Alois | 10. 6. 1864 – 1871 | |
| 9. Koktavý Jan | 21. 8. 1871 – 7. 6. 1889 | (zemřel) |
| 10. Zvejška František | 16. 10. 1888 – 12. 3. 1890 | |
| 11. Kotlinský Arnošt | 1. 7. 1890 – 10. 5. 1896 | |
| 12. Rábl Tomáš | 6. 8. 1896 – 1. 8. 1905 | |
| 13. Soušek Cyril | 1. 12. 1905 – 1. 10. 1918 | |
| 14. Fišar Josef | 1. 1. 1919 – 1. 3. 1937 | |
| 15. Černý Leopold | 22. 3. 1938 – 20. 7. 1985 | (zemřel) |
| 16. Nestrojil František | 1. 8. 1985 – | |
| 17. Požár Josef | farář v Černé Hoře | |
| 18. Valentík Vladislav | farář v Černé Hoře | |
| 19. Jansa Ervín | farář v Lomnici u Tišnova, od r. 2007 | |
[1] Morgengabe; dar ženicha nevěstě ke svatbě, odlišný od věna; Markvart tímto darem zatížil sboží, které držel spolu se svým bratem Janem, olomouckým to proboštem
[2] Vyšehoří se nachází mezi Šumperkem a Zábřehem na Moravě
[3] Tvar Unín byl zaveden jako spisovný a úředně správný až ve 20. století, do té doby byla obec i pozdější farnost vedena a známa jako Hunin.
[4] Dvorská komise pro fundaci nových far, dotovaných z prostředků Náboženského fondu, do kterého byl soustředěn majetek zrušených klášterů. Náboženský fond měl korporativní charakter – spravovali jej spolu státní a církevní (římsko-katoličtí) činitelé.
[5] Zřejmě nebyla osazena ani lokálním kaplanem a (pokud vůbec byla používána) sloužila jen jednou nebo několikrát v roce k bohoslužbám.
[6] V německých textech bývá též psán Rohozdetz
[i] ZUBER Rudolf: Osudy moravské církve v 18. století s. 1., Ústřední církevní nakladatelství Praha 1987, edice Dějiny olomoucké arcidiecéze sv. 4. Str. 183
[ii] Archiv Biskupství brněnského, fond, DÚ Lomnice, inv. č. 34, sign. 1.35 Matrika děkanství Doubravník 1691, f. 11b
[iii] WOLLNY Gregor Thomas (1793-1871) Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert 2. vyd..vermehrt mit 6 kolorirten Kreiskarten von Conr. Schenkl Brünn : Karl Winiker, 1846 II. Band, Brünner Kreis. 1. Abtheilung, str. 245 dle knihy Matěje ze Šternberka 6. 24., II. 8, 21, II.47, V. 11., a XI. 18
[iv] WOLLNY Gregor Thomas (1793-1871) Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert 2. vyd..vermehrt mit 6 kolorirten Kreiskarten von Conr. Schenkl Brünn : Karl Winiker, 1846 II. Band, Brünner Kreis. 2. Abtheilung, str. 132-134 a 141
[v] Archiv Biskupství brněnského, fond BKB, kart. 770, inv. č. 2613, sign. H 14 – Unín, zřízení lokálie 1780-1784. Pokud nebude uvedeno jinak, údaje o zřízení lokálie jsou čerpány z této slohy.
[vi] WOLLNY Gregor Thomas (1793-1871) Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert 2. vyd..vermehrt mit 6 kolorirten Kreiskarten von Conr. Schenkl Brünn : Karl Winiker, 1846 II. Band, Brünner Kreis. 2. Abtheilung, str. 141
[vii] Biskupský archiv Rajhrad, fond BKB, kniha 1 Soupis obročí brněnské diecéze A-M 1806, farnost Hunin
[viii] Biskupský archiv Rajhrad, fond BKB, kniha 1 Soupis obročí brněnské diecéze A-M 1806, farnost Hunin
[ix] Catalogus venerabilis cleri Almae Dioecesis Brunensis sub auspiciis reverendissimi et illustrissimi domini domini Wenceslai Urbani Equitis de Stufler, Dei gratia episcopi Brunensis, Jos. Georgius Trassler Brunae 1830, p. 24 a rejstřík, dostupno na http://kramerius.nkp.cz/kramerius 3/ monografie
[x] Okresní archiv Brno-venkov v Rajhradě, fond A 1 Okresní úřad, karton 1, ev. jedn. 553, sign. 540